Aby to nevyznělo, že jsme jen žra…, chci říct jedli 😅. Trochu jsme i prozkoumávali okolí.
Heidy, majitelka domu žila opravdu na nádherné lokaci. Když člověk přijížděl, vůbec by netipoval, že kousek od cesty za vším tím porostem je takový ráj. Louky, lesy, řeka… co víc si přát.
Párkrát jsme se šli i do řeky otužit (já teda častěji 💪, než Franklin, tvrdil, že to praktikoval dost doma, že to teď nepotřebuje… ale ani u mě to nebylo nijak závratné číslo 😅).
„Párkrát“ jsme se teda šli projít aspoň v okolí od domu. Pippy byla za to ráda… my trochu méně, jak byla celá od bahna, ale pořád méně, než, když zdrhla za ovcemi sama. V okolí na louce jednu dobu byli i kravičky, a sousedi na kopci měli alpaky, tak ty s pozadím Mount Taranki byli fakt boží ❤️.
Snažila jsem se taky udělat nějaké fotky z dronu, když ale nepršelo nebo nefučel vítr, totál mě přemohla lenora. Ale aspoň něco málo jsem pořídila. Mrkněte sami a dejte vědět, jak se líbí 😊.
Tak v tomto ráji jsme žili cca 6 týdnů :). Myslím, že to je ve výsledku celkem povedené, myslím, že muž začít pracovat pro kancelář s nemovitostmi 😆.
Parkrát jsme zkusili s Franklinem, taky točit / fotit hlouposti (jako nechat se pronásledovat dronem a vypadat tak jako postavička z nějaké hry 😅 a ve zrychleném módu je to ještě vtipnější). Nebo si jen dělali videa na památku. Původně jsme z toho chtěli vytvořit nějaké cool video na instáč / facebook, což nevyšlo, ale tak aspoň to můžu využít tady.
Asi 10 minut autem byla navíc i pláž, kam jsme se několikrát šli projít, viděli tak parkrát západ slunce, několikrát zmokli nebo se snažili přebrodit řeku, abychom se dostali k vyplavenému vraku, který je turistickým bodem, ale řeku se nám nepovedlo zkrotit (Franklin zkusil i dotáhnout padlý strom, že přejdem, ale přestože velikostí byl dost těžký, pořád byl přliš krátký a vzali s sebou i Pippy, která byla nadšená a my taky, tak jsme si dali pár šilených společných běhů.
Snažili jsme se najít aspoň nějakou možnost tracku a tak jsme našli Lucy’s Gully. Toto místo mile překvapilo. Na začátku vysoké stromy rovné jak pravítko, totál nádhera, pak krapet stoupání a konečným vrcholem tracku byl výhled na Mount Taranki, krááása.
Na Zélandu jsou všude pasti na predátory (př. krysy, lasičky), kteří jsou hrozbou pro původní živočichy. A většinou, co jsme viděli jsou bohužel prázdné, ale na vrcholu jedna krysa našla v této pasti smrt. Z pozitivnějšího soudku potkali jsme tam milé lidi, kteří přišli z druhé strany, a tak jsme si vyměnili dojmy a zkušenosti. A po svačino-obědě jsme se vydali zas zpět k autu.
Většinou byl Franklin popředu, což jsem byla ráda, protože jsem mohla jít vlastním tempem a taky jsem cestou potkala krásného holuba maorského tady známého jako „kererū“ (pamatujete, jak jsem psala o tom ptáku, co se může ožrat ze zkvašeného ovoce? tak to je on…), je to celkem macek!
Jiným výletem byla krásná a velká botanická zahrada Pukeiti. Jeli jsme tam dvakrát, poprvé, když nás tam Elishia poslala s tím, že možná nabízí nějakou práci v tamější restauraci, bohužel ta byla ten den zavřená, měli otevřeno, jen pár dní v týdnu (když jsem napsala mail, odepsali, že budou hledat někoho na léto, takže smůlička). Ve výsledku možná dobře, protože klikatá cesta dělala dobu dojezdu snad víc jak půl h.
Nicméně druhá návštěva byla za procházkou a tak jsme mohli obdivovat krásu této zahrady. Bylo super, že i když byla zima viděli pár rozkvetlých kytek, početli si něco o místní flóře, líbilo se mi, že taky tam byly zastávky s celým cvičebním plánem! A super byl stromový dům s mega cvrčkem na boku… jak vystřižené z pravěku 😅.
No a pár dalších výhledů bylo s „lookout“ pointy (s vyhlídkovým místem) na dominantu oblasti – horu Taranaki. Ale o tom později… tady jen malá ochutnávka jednoho z výhledů od majáku na pobřeží – Cape Egmont Lighthouse.
