Vstávám nečekaně v dobrý čas, asi v 8, nato, že jsme moc nespala předešlou noc / den to ujde. Gkb mi dává nějaké tipy, kam se vydat a po obrovské snídani (čti dvě vajíčka jako omeleta s trošičkou sýra, takže pro nenažraného člověka jako já fakt malá porcička, ale samo dělám, že mám dost :D), si balím saky paky a valím na autobus.
Trochu nechápu jak poznám, která zastávka je moje, prý má být číslo napsané na budce, ale já tu magickou 9, kterou mám jet nikde nevidím. Zato několikrát zahlédnu nějaký autobus č. 9, který pokračuje a nezastavuje, nicméně podle mapy jsem zastávku už přešla, tak se vracím a s menší pomocí místňáka zjišťuji, že stojím správně.
Autobus achjo – jak se tam platí? Při dotazu a vysvětlení, že jsem tady busem ještě nejela na mě řidič koukne, a je mu jasné, že jsem zmatený turista, a tedy, že je lepší mě nechat jít. Po minutě jízdy mi říká, ať si schovám peněženku… tak si říkám, aha pravda asi to není moc bezpečné držet ji tady v ruce a moudře si nechávám jen drobné na jízdenku… Až asi po dalších 5 minutách mi dochází, že mě nechává jet zadara (což se večer dovídám, že mi Gkb říkal, ale já jak jinak jsem nerozuměla)… ach ta angličtina… pak se mě ptá kam jedu, ať mě upozorní a vystoupím správně… zlatý člověk.
Vystupuji na zastávce Embarcadero blízko Ferry Building, ve které se nachází velká tržnice. Já ale pokračuji dál podél pobřeží, po ulici „Embarcadero“. Jako vždy, jak malé dítě kochám se vším možným. Po levé straně se na kopci tyčí Coit tower.
A po pravé straně zas moře kouká Alcatraz. Dojdu na okraj jakéhosi mola, abych ho viděla blíž a pobaví spousta zámků lásky… s výhledem na Alcatraz to dává lásce opravdu poetický nádech :D.
A konečně v dálce poprvé zahlédnu slavný Golden Gate.
Nicméně v tu chvíli mě mnohem víc zaujme smrad, který mě praští do nosu, a když se otočím za zvuky, vidím na molu hromadu lachtanů, a podle davu turistů i později chápu, že molo „PIER 39“ je jedno z velkých turistických lákadel (to je tak, když nestíhám číst typické průvodce „what to see in SF“).
Molo „Pier 39“ nenabízí jen lachtany, ale i jiné aktivity, včetně návštěvy mořského akvária. Já ho ale míjím, protože krom toho Gbt říká, že není zas tak moc super, tak já především mířím ke Golden Gate, který je dál než se na první pohled zdá.
Vyrážím tedy hrdě dál směr Wisherman’s wharf – což je další turistické místo se suvenýry, ty mě ale moc neberou a restauracemi – to už zní lákavěji.
U jiného couchsurfera na profilu jsem viděla doporučení jít na polévku s mořskými plody v chlebu, ale jelikož jsem nevěděla přesné doporučení, za to, jsem dostala od Gkb doporučení jít na levný hambáč! 😀 … no neber to, ve fastfoodu na hambáč jsem byla jen 1x v životě (co mi paměť sahá), tak to by bylo, abych nezkusila „pravou Ameriku“ – musím říct, že to je celkem dobré, ale ZAS MALÉ, podruhé se mi fronta ale stát nechce. Terko buď silná to zvládneš! (a cpu do sebe ještě jakousi přeslazenou musli tyčinku z domu, co se už dožadovala práva na snězení) a chválím se, jakou mám pravou americkou stravu.
Míjím Fort Mason (místo, kterébě hem Americké občanské války vzniklo jako pobřežní obranné pásmo).
Také vzdáleně procházím kolem Palace of Fine Arts a pochoduji kolem půjčovny kol a říkám si… tyjo lidem se dneska už moc nechce ani chodit. Po chvíli se ale plácám do čela, že jsem si to kolo nevzala… kdybyste nevěděli, mapa zkresluje a vše je dál, než se zdá! …kráčím nekonečně dlouhou promenádou a Golden Gate v dáli je jako fatamorgána – vůbec se nepřibližuje! Díky bohu, za ten mega vítr, bez něj bych asi na sluníčku pošla (jen by nemusel být v protisměru).
Když jdu ale blíže k moři, promenáda je hezčí. Kochám se „Crissy field“ a čtu si informaci, jak se snaží obnovit a zachovávat původní krajinu – to je supr.
Zaujme mě volavka popelavá, která je na lovu a vůbec se nezaobírá tím, že hromady lidí chodí jen kousek od ní.
Snažím se z mapy vyčíst jakousi nejkratší cestu ke GG a tak se deru do kopce a jen kroutím hlavou nad lidmi, co ten kopec jedou na kole! Když to ale v 1/3 vzdávají a sesedají, trochu si oddychnu, že nejsem jediná, kdo by kolo hrdě vedl vedle sebe. Ještě kousek a konečně docházím na místo, kde je krásný výhled na GG.
Je to boží, toto za tu námahu stojí. Sednu na lavičku a chvíli užívám klidu, když projde kolem nějaká místní, cvakne si fotku a říká. „Mám těch fotek asi tak milion, ale tohle mě nikdy neomrzí“, tak ji přitakám, že tomu rozumím.
Říkám si, že poprosím i někoho o fotku, když už tu jsem, ale jak já nerada sama pozuju.
Pokračuji ještě kousek dál k info centru, kde jsou různá historická fakta o GG. Když vidím davy a brutální provoz směřující přes most, rozhodnu se otočit, stejně je hodně hodin a to nejkrásnější jde určo vidět z dálky.
Navíc, mám v plánu ještě něco vidět a musím se přece ještě dohrabat „domů“, ale má to jeden háček, vedro je furt a už není vůbec žádný vítr. Jsem celkem vyřízená, ale nedá se svítit, jdu. Když dojdu k Palace of Fine Arts, únava mě hned přejde. Je to absolutně impozantní stavba, tak obrovská! Doufám, že na jedné fotce, kde jde vidět poměr lidí a stavby, se mi daří aspoň trochu zachytit její mohutnost. I tak se ale obávám se, že fotka nedokáže vystihnout to, jak na mě toto místo působí, je to nádhera.
Když se nabažím, vyrážím do supermarketu Safeway konečně si koupit něco k snědku. Je tam wifi hurá! Píšu Gkb, že budu mít trochu zpoždění, že se mi to protáhlo. Navrhuje mi, že pro mě pošle Uber, protože cesta domů ještě dlouhá. Po krátké úvaze přijímám, protože jsem fakt ko.
Když si fajně pokecám se řidičem a dorážím domů, jsem vděčná za luxus co mám, dávám si sprchu, nahážu do sebe kousek koupené bagety s veganským sýrem, což mě překvapilo, že je levnější, než normální sýr a já zvědavá jak chutná, verdikt, kdyby byl méně slaný, je suprový!
Gkb jde nakoupit steak s chřestem, co plánuje dělat na večeři. Slibuje, že budu odjíždět o 2kg těžší, tak schválně :D. Já se jdu na chviličku natáhnout.
Když přichází, připravuje jídlo na BBQ party a po chvíli přichází i 2 sousedi, kteří se k nám přidávají a je to úplně parádní večer. Společnost, historky, jídlo (jen teda… když vidím jejich porce, nechápu, že si myslí, že mě tím vykrmí :D). Když ti dva odchází, Gkb mi vypráví jeho životní, pracovní, cestovatelské zkušenosti a dává mi ochutnat další koktejly.
Když jdu konečně spát, říkám si, jaký parádní den to zas byl.
