Kdo jsem?

Ahoj všichni!

Jmenuji se Terka, to ale moc neřekne, tak kdo a co to je zas za holku, co se rozhodla, pro jakýsi blog? A proč? Snad ne další cestovatelský, dyť jich je už milion.

Joooo, přesně to jsem si říkala, když jsem váhala, jestli něco začít psát a publikovat nebo ne. Když ale toto čtete je jasné, že jsem se k tomu dokopala.

Důvodů je několik. Mám neuvěřitelné štěstí, že mám spoustu kamarádů a milující rodinu, ale to obnáší i trochu „práce“ … přesněji dodávat informace, jak se mám, obzvlášť když jsem se odhodlala jet na druhou stranu planety, konkrétně na Nový Zéland. To mi problém nedělá, víc než ráda sdílím zážitky, problém je, když to každému píšete zvlášť. Ano dá se použít ctr + c a ctr + v, ale na další případné dotazy už to nejde a mě mrzí všechny jen odbít, tak jsem se rozhodla zvolit jinou cestu. Pokud někdo jiný tady najde nějaké zajímavé info, inspiraci nebo jen zkrátí dlouhou chvíli, budu víc než ráda, hlavně aby to pobavilo :).

A dalším důvodem blogu je, že tahám s sebou jakousi techniku. Ne není to žádná obsáhlá filmová technika, ale i foťák, dron a gopro (a laptop na úpravu) někomu přijde hodně – protože to tak je – a já takto doufám, že budu mít další donucovací prostředek s těmi záběry něco dělat :D.

A teď už něco o mé maličkosti. Prakticky od svého narození 9.9.1994 žiji v Ostravě, ale studovala jsem biologii v Olomouci. proč biologii se někdy ptám sama, ale asi z důvodu, že jsem si vždy přála zachraňovat zvířátka, přírodu apod., při sledování různých dokumentů jsem došla k závěru, že bych chtěla být jak David Attenborough, tedy spíš ostatní vzdělávat a ukazovat krásy přírody. No zatím mám do toho víc než na míle daleko, ale nikdy není pozdě, a třeba se k tomu někdy dostanu.

Pracovala jsem spíše brigádně na ekocentru, science centru, jezdila s Mobilním planetáriem, ale taky pracovala jako výpomoc na oční klinice, v čokoládovně, vedla kroužek pro děti plavání s monouploutví a dalších milion méně záživných prací od umývání nádobí nebo oken po rozdávání letáků.

Asi bych měla ve svých letech už vědět nějaký směr, jakým se ubírat, to ale pořád nevím, tak poháněná touhou poznávat cizí kultury a nové lidi, jsem se rozhodla vycestovat do zahraničí. Ostatně jsem po tom toužila už dlouho, ale hledala jsem možnost, jak vzít s sebou psa, to bohužel nevyšlo, ale vím, že je doma v nejlepších rukou a já se o to víc těším, až ji zas uvidím!