Je super následovat své cíle, ale ať už je člověk zná nebo nezná, je třeba si hlavně užít tu cestu!
Chtěla bych tady sepsat některé své zážitky z Working Holiday na Novém Zélandě. Příspěvky můžou sloužit jako představa pro mou rodinu a kamarády, o tom jak se mám, ale když v tom někdo jiný najde zalíbení, budu ráda, když texty pobaví a třeba přinesou i nějaké zajímavé informace, jaké to tady vlastně je :).
Přemýšlela jsem, jestli napsat o Franklinovi něco „sólo“ nebo ho jen zakomponovat do ostatních článků. Jelikož píšu ale s hodně velkým odstupem (mám teď září 🙈), rozhodla jsem se věnovat jeden sólo článek (aspoň teda z doby v Tauranze a Mt. Manganui) pro něj, protože si myslím, že si to „zaslouží“ 😄. Jak už z předešlých článků vyznělo, potkali jsme …
Tak jo dneska to vyjde! Obejdu konečně nějaké kavárny a restaurace. Ráno ještě sedím na PC a zkouším obepsat nějaká pracovní místa. Trochu se ve mě bije, v jaké oblasti se po práci dívat. Pokud chci mít něco v docházkové vzdálenosti, takže, když nemám ubytko, blbě se rozhoduje, kde by práce měla být lokalizována. Rozhodnu se tak …
Ráno se budím, udělám fotečku romantického výhledu do krajiny, který se naskýtá při využití jedné z laviček. Prostě „romantika jak vyšitá“ (teda, když je teplo, a když má člověk někoho k sobě 😅) … nicméně dojdu zpět do auta a začne pršet, takže mám celkem i rozhodnuto, že Hobitín nechávám na budoucnost a pojedu rovnou do …
Po návratu z Northlandu, ke mě konečně dorazil pocit, že chci už brzo roztáhnout křídla a vyrazit dál. Cítila jsem se dobře, nechtělo se mi odjíždět, ale ta malá ochutnávka dobrodružství, kterou jsem zažila v Northlandu byla jako droga, která mé srdce táhla dál. Haha trochu poeticky řečeno, prostě už jsem fakt chtěla zvednout zadek …
Když se ráno vzbudím, říkám si, že je fajn, že se počasí drží, protože mělo pršet… no sotva tuhle myšlenku dokončím, začne lít 🌧️. Uvědomím si, že mi Diana doporučila farmářské trhy v Kerikeri, mě se ale vracet nechce… třeba je i něco ve Whangarei… Bingo! Pravděpodobně tyto víkendové trhy má každé větší město. Moc …
První noc ve vlastním autě, bylo mi neuvěřitelně teplo, myslím, že závěsy na oknech dělají hodně a peřina je bohatě dostačující o něco horší je vylézt zpoza ní. Chci však vyjet co nejdřív, tak lezu, rychle vyčistit zuby a jedu. Při opouštění kempu ještě hledím na králíky, kteří všude poskakují, jak by se nechumelilo (krásná …
Na Northland jsem měla jen pár dní… proč? Protože jsem se ještě nenaučila žít Novo-zélandským stylem… tedy furt se někam nehnat, ale zůstávám furt u zaběhlých kolejích – mít naplánovanou aspoň dobu, kterou chci danému místu věnovat. Prakticky to znamenalo, že jsem se snažila vybrat pár dní, kdy mělo být hezky (alias poučení „předpověď počasí …
Po návratu z Coromandelu se ve své Helpx rodině opravdu cítím jako doma. Nemůžu říct, že vím, co kam patří, protože to neví ani majitelé domácnosti. Ale orientuji se víc než ostatní v jakýsich pravidlech a všechny nově příchozí informuji, ať se vyhneme nedorozuměním, rozhněvaným tvářím apod. Když s tímto informováním začínám u Marie-Eve, hned …
I když to chvíli trvalo, po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla, že dám přednost autu před lodí. Když jsme přijeli z Coromandelu a já se dověděla, že nebudu mít auto od Mary-Eve, nezbývá nic jiného než se začít opravdu vážně dívat po nějakém jiném. Před tím jsem tomu nevěnovala moc energie, protože jsem se do …
Tak je to tady, pátek! Chceme vyjíždět, co nejdřív. Původní dohoda byla v 8h, no samozřejmě, než jsme se vytetelili bylo snad 9. Nicméně, předpověď výjimečně vyšla a opravdu je krásně! Vlastně vůbec netuším, co je v plánu, jen to, že jedeme do Coromandelu. Tak nějak teda počítám, že Matthias něco naplánoval, protože on vybral lokaci, kterou …