Streeeeees!… teda přesněji u mě… Byla jsem fakt na nervy, že nepracuji! Omg, Terezo už se vzpamatuj, život není jen o práci! Proč se to lépe říká, než dělá… asi jsem fakt krapet retard, že neumím odpočívat… ale já se to naučím!
No, co se dalších aktivit týče, moc jsme necestovali, protože 1) jsme byli omezeni penězy (pár výletů jsme ale udělali, o tom později) 2) Nemohli jsme někam na 2 a více dní, protože součástí housesittingu byli psi a my jsme s nimi museli být každý den 3) Skoro furt pršelo! jednu dobu prakticky 2 týdny v kuse lilo, vždy s krátkými přestávkami během dne.
No A TAK, když nemáš prachy, ale máš super kuchyň k dispozici, utrať za jídlo a vař co můžeš! 🙈
Já jsem tu kuchyň fakt milovala! Horkovzdušná fritéza mi na NZ přišla pomalu jako běžná výbava kuchyně (měli to většinou i na hostelu). Nejvíc jsem si užila food procesor… udělala jsem hromadu burákového másla (a s tím o omáčku satay), hummusu apod. Škoda (nebo možná i dobře 🙈), že multifunkční hrnec (který zahrnoval tlakáč = určo si ho jednou pořidím!) jsme objevili pozdě. Bylo boží jak vše bylo hotové během chviličky – luštěniny (chilli con carne 😍), vývary, maso, které se pak totál rozpadalo, no, co dodat… fakt jsem objevila Ameriku ❤️.
Měli jsme tak spooooustu božích večeří, na které jsem se vždy mega těšila 😁. Často ale i oběd byl v podobě luxusu a ani snídaně nebyla opomenuta. Hodněkrát jsem dělala granolu, ovesné lívance, i ovesné mléko, česnekové máslo, skořicové šneky, banana bread, několikrát pekla i „scones“ a ukázala Franklinovi jak péct chleba, byl z toho tak nadšený, že párkrát jsem zkusila upéct jen jeden bochník, ale ten byl pryč dřív než stihl vychladnout, tak jsem pak přesedlala na upečení rovnou 2 bochníků 😁. A nesmím opomenout na kimchi a kysané zelí, abychom teda měli i něco trochu zdravého 😅.
Jediné, co mě tak nějak krapet vytáčelo, alias další zkušenost do života… z domu jsem zvyklá, že můžu něco koupit / upéct a vydrží to aspoň nějakou dobu… ale Franklin byl jak kyselina, cokoliv jsem koupila (o pečení ani nemluvě, to zmizlo ještě ten den) a počítala, že to budeme mít „když budeme mít chuť“, vše bylo po chvíli pryč. Granola mizla rychlostí světla, když jsem koupila čokoládu na nějaké dezerty / na chuť, případně sušenky, prakticky jsem z toho nic neviděla, protože to Franklin hned snědl. Normálně by mi to asi bylo buřt, ale protože jsme vše kupovali napůl, viděla jsem peníze jen miznout a začínala jsem být protivná v kombinaci s jeho klidem, že nemáme práci… no, třeba mě to naučí otevřít hubu a něco říct a ne to jen dusit v sobě 😅 🤦.
Co dodat miluju homemade jídlo… a když jsme to vše jednou vzali na piknik u řeky… to bylo boží 🙏🏻.
No a když se teda jen jí a knedlí, někdy je potřeba se i trochu hýbat př. pomoci animal flow a protáhnout ta bolavá záda, tak jsem se snažila praktikovat cviky, co mi Domi ukázala.
A Franklin si někdy zkusil dát jakousi výzvu na kliky, což klobouk dolů, já ám problém udělat i pouhých 5 kliků 😅.
A některá videa ani netřeba komentovat, mluví sama o sobě (nebo lidi na nich 😅).
Ale i prasárničky jsme často jedli, když jsme byli v centru a nebyl prostor (nebo chuť :D) na něco jiného. Musím říct, že jsem měla zatím jen pár fish and chips a párkrát pie, ale myslím, že s ezačínám považovat za odborníka, který pozná kvalitu 😅.
