Heidy se měla vracet 30.08., což vycházelo na Franklinovi narozeniny 🥳… Já narozky většinou moc nehrotím. Pro mě je ideální jen vidět se s rodinou a přáteli a prakticky jediné, co požaduji je dort 🎂 (každý rok ten stejný ze zakysané smetany 😅).
Nejsem moc materiální člověk, obzvlášť na blbosti. Což je nevýhoda v tom, že pak ani nevím, co ostatním koupit. Proto se raději vždy chopím toho, udělat si hezký den a něco uvařit. Takže na den, kdy se máme balit a někam vystřelit se to moc nehodí. Navíc nenávidím balení, takže jsem nebyla úplně happy jak dva grepy + Franklin si chudák asi představoval, že se i nějak vymódím nebo co. Já místo toho měla na sobě můj oblíbený dlouhý fialový svetr, který asi nelichotil mé povaze ale byl parádně teplý! 😅
Výhoda byla, že jsme měli nabídku od Elishi (dcera od Heidy): 3 dny hlídání baráku – spíš psů a kočky. Když tedy Heidy dorazila, sbalili jsme své saky paky, naházeli do auta a přesunuli se k Elishe. Při vybalování jsem ale málem dostala infarkt!! Podělaná Trixie (ta urafaná a nenažraná fena) mi sežrala čokoládu!!! Já se úplně naštvala, rozbrečela, rozklepala, jestli jsem neotrávila psa… sice tam bylo možná tak zbylých 40g, a naštěstí ne super tmavá čoko, ale pořád 60%. Totálně v háji píšu Elishe a ona mi píše:
„Ou no haha… ona už snědla půlku mojí čokolády (cca 100g), když jsem odešla! Pokud to byla mléčná čoko, neboj, bude ok! „
Já: „Ne byla to tmavá čokoláda. Té hlupačce asi nikdo neřekl, že je pes a čokoládu žrát nesmí!„
Elishia se ale dál jen smála a řekla, že bude ok, že na veterině by ji stejně jen donutili zvracet. Prý ať je pustím na zahradu a nechám ji sežrat trávu. Což jsem předtím už udělala a jen jsem bedlivě sledovala snažila se přestat klepat.
To by byl příběh do profilu na hlídání: „Jo jsem nejlepší pet sitter, minule jsem hlídala a jeden pes mi pošel po 10 minutách, takže skóre 3/4 vlastně ok ne?“ Teda skoro… jak jsme byli venku, ta potvora Lilibeth zdrhla za králíkem… tak už máme skore jen 2/4… určo nejlepší recenze.
Naštěstí vše dopadlo dobře, všichni psi přežili, já teda taky, i kočka. Jediný kdo to ten den schytal byl králík, kterého Deisy přinesla z venku. Normálně by mi ho asi bylo líto, ale králíci tu nejsou původní, takže plusový bod pro kočku… ale roztomilý byl, to se musí nechat.
Plánovala jsem ten den něco udělat na PC, ale byla jsem tak v nervu, že jsem raději šla uklízet. Byla to druhá část nabídky: když se nám bude chtít, můžeme něco udělat a oni nám zaplatí – byl tam bordel jak v tanku. Ale asi měli dobrý argument: nedávno se stěhovali + mají 4 psy, kočku a 3 děti.
No Franklinovi ty peníze za to nestály, tak nic nedělal. Jednu věc, co jsem po něm chtěla, bylo zavřít psy do klece, protože jsem šla dřív spát. Ale on zapomněl!! Takže jsem ráno našla plno hoven a čůrání a i něco rozkousaného 🤦♀️… chtěla jsem ráno vraždit? Ano chtěla, ale ne ty psy… Ne, už si přestanu na to Franklina stěžovat (možná 😄). Omluvím ho aspoň tím, že přece měl ty narozky. Udělali jsme si tak aspoň supr večeři a já mu pak vyimprovizovala (skoro) můj milovaný dort. Je to otázka v kusu, ale mrzelo mě, že Franklina to méně potěšilo, protože mu na dně dortu vadil pudink s jablíčky, ale co… Aspoň nějak jsme to oslavili :).
U Elishi jsme nebyli moc dlouho, protože nám Heidy dala další nabídku! Měla v plánu zkulturnit prostor, kde žila Elishia s celou familii, aby to mohla nabízet. Řekla ať psy vemem s sebou, že můžou spát v těch klecích, které využívali předtím.
To ale znamenalo zas sbalit všechno své harampádí + i psy! 😄 Takže naše auto mělo do nějakého „backpackerskeho stylu“ hodně daleko – o kousíček menší a prasklo by, jak bylo narvané.
Přesun byla opravdu nezapomenutelná jízda 😄. UPOZORNĚNÍ následující záběry nepraktikujte doma ani nikde jinde. 😄
Ten prostor, co chtěla Heidy zkulturnit, jsme už předtím drhli a teď jsme měli vymalovat… což byl menší háček, protože jsme tam měli spát, tak kde spát teď? V YURTĚ! Oba jsme se na to mega těšili, ale vydrželi jsme jen 2 noci. Asi by se spalo i dobře, kdyby tam nebyly díry a tak brutálně nefučelo a nepršelo a hl. ta matrace se nevyfukovala… takže jsme se vlastně vůbec nevyspali 😄.
No a tak jsme malovali o sto šest, a když se to trochu vysmradilo, zas jsme se přesunuli dovnitř. Pořád jsme bydleli vedle bordelu, ale bylo to trochu pohodlnější, přece jen záchod byl vevnitř, nemuseli jsme přes bahnité pole, abychom se dostali do postele, neprofukovalo tam a dokonce tam bylo i „topení“ – alias klima… které jsme ale moc nepoužívali, protože to není eco-friendly a je to drahé, tak jsme si to zapli jen na chviličku, ale byla prostě kosa!
![](https://www.kdyzcestajecil.cz/wp-content/uploads/2024/09/IMG_3190.jpeg "Tento "Japonsky" style spani na zemi byl luxus, aspoň tu nepršelo a nefučelo :D")
A taky! Já zas mohla vařit a péct o sto šest… teda skoro, někdy nešla trouba, někdy nešel sporák 😄. A zas jsme tak získali možnost vytvoření nejrůznějších kombinací, alias dojez co můžeš a nevyhoď nic strategie 🤗
Když bylo natřeno uvnitř, Heidy chtěla pokračovat ven. Naštěstí ne celý barák, ale začalo to plotem a pak pokračovalo naolejováním dřeva na některých stěnách domu. Při natírání jsem si připadala jak blb, protože jsem se s tím prděla jak pako, a pak přišla Heidy a ukázala mi, že se s tím vůbec nemám drbat… a nechávala tam na můj vkus dost nenatřeného 🙈. Ale tak její plot…
Natírání domu mělo taky svá specifika – plno pavouků 🕷 a snaha umístit žebřík tak, aby se nevybulil – což v těch křácích dávalo zabrat alias bezpečnost práce nadevše 😅.
Franklin si mezi tím dal slušně do těla, kácel jehličnany při vjezdu k baráku, nejhorší bylo to, že měl totálně popíchané nohy. Začlo to už dřív, než s eHeidy vrátila a nejvíc ho to vždy děsilo v noci… měli jsme strachm že jsou tam snad štěnice 🙊. Pak jsme ale zjistili, že jsou to ty „slavné“ potvory sandflies (česky: muchničky, přezdívané kurvičky), a když začaly hryzat i mě, chápala jsem, proč jsou opravdu tak nenáviděné.
Když jsem měla domalováno, pomohla jsem Franklinovi odvážet dřevo a další bordel na spálení. Dostala jsem se tak k řízení auta s vozíkem! Dopředu si myslím, že jsem machr, ale couvání… no, bylo to ještě horší, než bez vozíku 😅.
A co za tu práci?
Heidy chtěla, abychom dělali u ní wwoofing – teda za jídlo a stravu. Nám se to ale už moc nelíbilo. Bylo zvláštní být v baráku, kde jsme předtím měli luxus a soukromí a teď jsme spali v barvou smrdícím pokoji na zemi, kde byla ještě větší kosa a net skoro nejel.
Tak jsme se domluvili, že několik hodin uděláme zadarmo a další budem chtít proplatit. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli s tím Heidy souhlasí nebo ne, protože nám vlastně nic neřekla. Navíc nás 2x pozvala na večeři a donesla nám i pomalý hrnec a čočku (která se tak přidala do mojí sbírky červené čočky). Ale tak jsme doufali.
Ve výsledku nám zaplatila asi jen půlku toho, co měla, protože řekla, že přišel velký účet za elektřinu. Prý tou saunou, kterou jsme párkrát použili to být nemohlo… tak pravděpodobně tou klimou, kterou jsme si na pár h přitopili. Ať to bylo jak to bylo. U Heidy jsme takto vydželi ještě týden, užili jsme si to, vydělali si aspoň na palivo i jsme pokecali a též bylo roztomilé, jak Pippy chodila furt za námi, třeba i do auta – alias ta fotka, co jsem už dávala dřív.
Nicméně, je na čase posunout se dál, vzhůru dalším dobrodružstvím!
