Japonsko má neuvěřitelnou historii a ani si neumím představit kolik akcí / festivalů / tradic se denně natož během celého roku v Japonsku koná. Já jsem měla to štěstí zažít nejen pár festivalů v Nozawě, ale i jeden z největších ohňových festivalů v Japonsku.
Dosojin Matsuri (Festival ohně)
Tento festival, je známý také jako Nozawa Onsen Fire Festival a to je on! Jeden z největších ohňových festivalů konající se každý rok 15. ledna.
Historie a význam
Pamatujete Dosojiny, které jsem zmiňovala zde (doporučuji mrknout, bavilo mě kochat se různými variacemi, které jsem našla po městě 😊).
Tento festival je věnován jim. Modlitby mají tedy za cíl zdraví dětí, šťastné manželství a bohatou úrodu. Festival má ale i další význam a to očištění pro může ve věku 25 a 42 let, proč? Protože tento věk je kriticky a nešťastný – yakudoshi (tak bacha na to 😁).
Průběh festivalu
Festival se koná ve 3 na sebe navazujících dnech
13. ledna
Muži v kritických letech vytvoří skupiny a jejich mise je přinést (stáhnout) z lesa obrovské kmeny stromů. Já měla ranní směnu, navíc nevědoma toho, že jde už ten den o tak velkou událost jsem se musela trochu dokopat jít ven, byla jsem totiž jakási vyřízená, ale určitě nelituji, bylo to super!!!
Jak jsem přišla později neviděla jsem celý proces a potkala chlapy až když už byli ve městě. Co jsem se však dočetla, kmeny jsou pokáceny už v říjnu. Nicméně i tak je to určo dřina – ve sněhu na ledu…
Nevěděla jsem pořádně kam jít a co čekat, když jsem tedy narazila na tu velkou skupinu lidí tahající mega dlouhou kládu byla jsem v šoku. Nemluvě o tom, že saké teče proudem a všichni byli už dost namletí 😁.
Obyvatelé a majitelé různých krámků jim dávali různé dary (často taky saké – obrovská flaška, to se nedá přehlédnout 😄) a účastníci pak na oplátku něco říkají nebo zpívají písně. Některým ale už dávalo zabrat i udržet se na nohou (doslova). Bylo ale vtipné, že když jeden „padl“, ostatní ho zpět postavili na nohy. Při pokračování odříkávání ho kolegové ze všech stran jistili 😁.
Protáhnout tak dlouhé klády dřeva malými japonskými ulicemi dá zabrat. Chtělo to přesné navygování a spolupráci celé skupiny. Ale pro ochrana majetku musí být – měli proto s sebou desky dřeva, kterými chránili budovy.
Caro řekla, že toto je z festivalu její oblíbený den… a nedivím se…plno se toho děje, je to super podívaná a nemluvě o té přátelské atmosféře, kterou litry saké určitě podporují. Saké se rozdává i komukoliv okolo… já měla ale asi jen 4-6 panáků x).
Semtam někdo odpadl a tak mu ostatní pomáhali.
Cíl, kam klády dotáhnout bylo místo, kde se začne stavět svatyně. Předtím se ale ještě na jednom plácku v centru města udělala pauza, něco se tam povídalo, zpívalo a pilo.
Já to chtěla vidět až do konce, ale už jsem byla fakt zmrzlá (ještě víc, když slunce už zalezlo… cestou jsem si ale našla malé iglú – už jsem pochopila, jak v něm eskymáci můžou žít… bylo tam neuvěřitelně „teplo“ – díky tomuto malému zahřátí jsem dorazila až na konec, ale pak hned běžela domů pro ručník a šla se naložit do onsenu.
14. ledna
To bylo spíš na omrknutí stavění svatyně (shaden). Věřím, že to je fakt makačka, krom toho, že má svatyně asi 7 metrů, tak ji staví tradičním způsobem – to znamená bez hřebíků či drátů.
Video, které jsem tady přidala, je takový sestřih z prvních dvou dnů oslav (první úsek videa už tu jednou je, ale mě se tak líbí, že jsem to přidala i sem :D.
Rodiny, kterým se narodilo prvorozené mimčo za uplynulý rok staví „hatsutoro“ – první lampiony. Jsou různě zdobeny vějíři, kaligrafiemi od příbuzných a přátel. Ten den jsem si jich nevšimla, ale den následující se fakt přehlédnout nedají, protože mají až 9 metrů.
V okolí už byla i jistá „výzdoba“ jako sošky darumy (Daruma = symbol vytrvalosti a štěstí) a samozřejmě i sochy dosojin.
Svatyně, darumy i lampiony jsou spáleny jako symbol očištění a nových začátků při vyvrcholení další den 15.ledna.
15. ledna
Ráno se dokončuje stavba svatyně a to hlavní začne večer.
Muži v kritických letech zde mají opět důležitou roli a to bránit svatyni – 25 letí jsou ve spodní části svatyně a 42 v horní části svatyně.
Ostatní obyvatelé města na svatyni symbolicky „útočí“ až po 4 hodinách je svatyně nakonec zapálena. Člověk si říká proč se tedy brání? …Má to ukazovat sílu a odolnost proti zlu a zlým silám. Zároveň pak ale zapálení znamená očistění, spálení neštěstí a začátek nového cyklu.
16. ledna
Je mi řečeno, že lokalové prý jdou na místo, kde se spálila svatyně a vaří tam spolu rýži… no já jsem tam chtěla jít, ale ne sama. ukecala jsem Evelny… ale až po směně… Tak jsem pobrala vše možné, tažka plná hrnců, rýže a jiných dobrot, že si tam dáme oběd.
Přišli jsme ale pozdě, už tam byl jen bagr a uklízení, tak mi bylo smutno, sbalily jsme si saky paky a šly domů, kde jsme si uvařily oběd a aspoň spolu si daly do nosu ☺️.
Můj pohled
Určitě je to neuvěřitelná podívaná, ale tento rok to byla fakt výzva… chumelilo… A když říkám chumelilo… tak OPRAVDU CELÝ DEN. Asi si to málo kdo z nás umí představit… ale byla to výzva, zima děsná, já byla totálním rampouchem.
Jasně oheň by mohl zahřát, jenže my tam stáli cca od 18h a svatyně se zapaluje ve 22h, tak si to představte… ano během toho se útočí, ale zas tak blízko nejsme… teda krom oprsklých cizinců, které bych vylískala na místě. Nerespekt nějakých pásek a lidí, kteří říkají, že za určitý bod by se nemělo chodit.
Navíc, jak brutálně chumelilo, měla jsem strach o foťák (a taky své prsty), takže fotek mám jen pár, ale i tak stálo to za to. Kolegyně, se kterou jsem tam mrzla mi pak dala svůj promočený foťák, protože jsem bydlela blíž a odhcázela dřív.
Tak jsem je doma vybalila, jako děťatka a smála se tomu, že takto můžou být dvě rivalské značky spolu 😁.
Zimní lampionový festival
Druhý relativně velký festival, který se tento rok konal 1.3.
Tento svátek měl magickou atmosféru. Na Nagasaka sjezdovce, která normálně sloužila i pro noční lyžování, se vytvořila platforma, kde prvně probíhalo ohnivé vystoupení.
Taky proběhla asi jakási přehlídka sněžných rolb, které vyjely nahoru (kolegové si dělali srandu, protože cestou na festival jsem zrovna žertovala, že bych se ráda projela v nějaké rolbě a zkusila být na té prudké sjezdovce, tak že by se hodilo třeba potkat nějakého chlapa, co s tím umí jezdit)
Potom z kpce sjeli lidé v historických oblecích. Některé z nich (nebo všechny (?)) jsme už měli šanci vidět v lednu během jakýsich oslav (viz zmínka níž. Vůbec to ale nevadilo, více jsem s emohla pokochat teď.
V jednu chvíli se ale zhasnou všechna světla, pustí krásná hudba a člověk se tak plně může soustředit na světla luceren lidí, kteří sjíždí z kopce dolů. Jak všichni dojeli dolu byl velký ohňostroj… i jak už jsem zmiňovala ten randál fakt nemusím, po dlouhé době jsem se na ohňostroj podívala a byl fakt moc pěkný.
Vánoce
Spíš taková vsuvka, protože Vánoce se v Japonsku neslaví. My jsme je ale s kolegy oslavili, měli jsme i „Secret Santa“. Funguje to tak, že si člověk vylosuje jméno někoho ze skupiny a tomu musí vybrat dárek podle úsudku, co by se mohlo líbit.
Já si vylosovala Javiera – manžela kolegyně Marcely, kterého jsem vůbec neznala. Potkala jsem ho prakticky jen na lekci lyžování, kterou mi dal. Byl moc moc milý, ale jak mám podle toho soudit co by se mu líbilo?
A tak jsem to tak nějak naznačila Caro ona uhodla a snažila se mi poradit, přes různé peripetie jsem kupovala dárek den předem a myslím, že jsem nakonec dobře vybrala :)). Hrneček spící kočky (když rád sportuje, je třeba i odpočívat) a ručníček do onsenu se sumo zápasníkama provádějící joga sestavy 😀 – když je to šprýmař.
Jako Štědrovečerní večeři jsme dělali domácí yakiniku – boží to bylo (a někteří udělali i sladkosti). Nikdo nechtěla vědět, kdo je jejich Secret Santa, krom Marcely, Javiho a mě… víto co byl největší úlet… můj Secret Santa byl Javi!!!😂😂. Oba jsme byli šťastní.
Silvestr a Nový rok
Všichni jsme se drželi, abychom zůstali do půlnoci vzhůru. Asi stárnem nebo co 😂. Dali jsme si zas společnou večeři – pizzy, a pak se navzájem podporovali – vydrž! 😂 Měli jsme jaksi hodně „zákusků“, včetně mého trdelníku, který měl úspěch, tak jsem byla ráda.
Byla možnost se jít podívat na ohňostroj nebo chrám – u mě volba chrámu byla jasná. Otvírá se pro veřejnost jen v tento den (navíc ohňostroj jsem nakonec trošičku zahlédla z dálky – ale nijak extra mě to netankuje, jen hromada randálu a určo ohňostrojů uvidím ještě mraky).
Sněhu hromada, lidí taky. Člověk mohl dostat Omikuji (už několikrát zmíněná „věštba / přání“ tentokrát do Nového roku – moc jsem nechápala co moje znamená, ale snad něco pozitivního 😄. Taky jsem dostala panáka saké a šla se po areálu projít.
Byla to krása, udělali jsme si fotku a šli spát. Teda ještě jsem zavolala své famílii (snad mě za tu fotku nezabijou :D, a jelikož jsem vstala brzo stihla jsem i Silvestra v ČR, tak jsme to vlastně na dálku oslavili dvakrát 😅.
Během dalších dní se udála i super událost – představení bubnování na bubny v tradičních oděvech – ale já jsem přišla pozdě (protože jsem zas nechápala o co jde – to je tak, když se pořádně nikde nic nedočtete a nikdo vám nic neřekne 😅). A pak i čekala na kolegy – to byla chyba, bylo tam tak narváno, že jsem nic neviděla… ale aspoň hudbu slyšela a fotku si udělala po ukončení 😅.
Ale přišli lidé v lyžařských oblecích z různých období a to bylo super vidět, jak se vybavení měnilo a posouvalo v čase 😊.
Co ale následovalo pak je totál random 😁.
Na „naměstíčku“ se seskupili lidi (to jsem aspoň troošičku věděla od kolegů, co to znali z minulých let) aaaa šlo se hrát KÁMEN NŮŽKY PAPÍR 😅.
Ják? no prostě pořádající oznámil cenu (a často dost cennou – různé lyžařské vybavení). A pak přišel i maskot Naski a hrál kámen nůžky papír, spolu se všemi lidmi co zvedli ruku do vzduchu. No prostě chápete to? Banda lidí s rukou v ruce a spoléhate na poctivost 😅. Husťárna.
My nevyhráli nic, ale hlavní cenu – luxus lyže vyhralo malé dítko (cca 6 leté? ) – lyže 4x větší jak ono… ještě si bude muset pár let počkat 😅.
Bylo parádní všechny ty události vidět… málem mi sice upadly prsty, jak byly zmrzlé… ale jen málem… takže to stálo za to. Přece jen jsem byla v Noazwa Onsen a tak do jednoho z onsenů jsem se mohla jít pak naložit 🙏.
