Město New Plymouth, majestátní šutry v moři a můj kouzelnický trik

Jak už jsem zmínila (nebo možná ne? 😅) náš housesitting spot byl v blízkosti města New Plymouth. Hned jak jsme do města přijeli jsme si říkali, že to je krásné město, žádná placka, ale semtam i nějaký ten kopeček i baráčky v kopcích a zeleň.

„Tady bych si uměl představit žít.“ zněla Franklinova slova, jak jsme přijížděli. A mnuli si ruce, že tady určo nějakou práci najdem. No, jak už víte, zjistili jsme, že zas smůla, protože to je další „turistické centrum“ (prosím ukažte mi, kde tomu na Zélandu tak není) a teda nikde nic moc.

No, my jsme ale bydleli 25min autem od města, tak jsme tam nejezdili každý den, hlavně na nákupy (až příliš často na můj vkus, co dodat miluji jídlo 😅). Párkrát jsem teda řekla Franklinovi, že bych i ráda něco viděla, on furt ale něco brblal, tak jsme zdaleka nenavštívili všechno, ale vše se počítá 😃.

Jak už jsem zmínila dřív, dominantou New Plymouth (spíš cele oblasti Taranaki), je Mount Taranaki (taky Mount Egmont). Upřímně se nedivím, je to nádherný „kopec“, a ještě s tím sněhem na špičce 😍 … tento vyhaslý vulkán, který se svou výškou 2 518 m.n.m. je druhá nejvyšší hora na Severním ostrově. Kdo viděl film Poslední samuraj, možná by poznal, že tento Mount Taranki byl ve filmu zobrazen jakou „Mount Fuji“ (já to nevěděla a nepoznala 😅). Takže jsme tuto horu viděli př. i od vzdálenějšího majáku „Cape Egmont Lighthouse“ (viz fotka tady).

Jednou jsem chtěla pro fotku Mt. Taranaki jet na východ slunce k jezerům Mangamahoe, no ale Franklin je mnohem větší spáč než já a nemohla jsem ho dostat z postele (a to byla zima = pozdní východ slunce! 🙈). Ve výsledku jsme tak dojeli chvíli po východu. Mohlo být nicméně hůř, tak nějakou tu fotku jsem aspoň udělala (ale jak jsme byli na cestě ta obloha byla tak nádherná!!).

Jindy jsme navštívili most Te Rewarewa, jak na potvoru se zrovna opravoval, blízko je i jezero Rotomanu, ale my jsme tam byli přes poledne, což na foto velký špatný, ale aspoň jsme viděli závody lodiček, jak ve Stuartu Littlovi (jen toho myšáka jsem neviděla 🐭).

Taky doporučuji vyšplhat (doslova) na Paritutu Rock, kterou jsem zmiňovala už posledně, tady. Je to celkem záživné, protože je to do prudkého kopce s řetězy a výhled je nádherný, běžně i na Mt. Taranki, ta ale pro nás byla v mraku.

Jeden den po naší jediné slavné práci v podobě housekeepingu, jsme šli na doporučení na Fish & Chips (z mého odborného pohledu teda nic moc 🙈) a šli sednou do parčíku Pukekura. Krom toho, že se jedná o opravdu pěkný parčík – plno zeleně, vody samo i občerstvení – tak je to další lokalita, kde se natáčel Poslední samuraj. Dorazili jsme k nějaké stage, kde asi probíhají různé akce a Franklin se hned zasnil, jak by tam mohl hrát svoji hudbu. Mega se mi líbí, jak je do toho zapálený božan. Moc bych mu přála, aby mu to vyšlo 😊.

Když jsme pak narazili na fotbalové hřiště, zjistili jsme, že už je hodně hodin a musíme valit zpět k autu, protože nechci další pokutu (To jsem nezmínila, že ? v New Plymouth jsme 2x dostali pokutu – za dlouhé parkování u supermarketu – o půl hoďky, protože jsme šli do města – ironii bylo, že byla neděle, a tedy všude jinde ten den bylo volno a parkování zdarma, což jsme nevěděli 🤦‍♀️, a podruhé byla pokuta, že jsem jela o 8km/h víc než bylo povoleno – jak by ostatní řidiči nejezdili jak prasata, ale hold o tomto úseku věděli, já ne). No a tak to znamenalo jediné, nemohli jsme do té ZOO, kam jsem tak chtěla 🦚🦜🐒 😢. Nevadí příště… spoiler… už jsme se tam nedostali, alias zas pravidlo „neodkládej na jindy, protože to nemusí vyjít“ zde podtrhuji mnohokrát.

Ještě jedna vstávačka -> na oplátku, promrzlé prsty, ale taky nádhera k pokochání

Přidám tady ještě návštěvu 3 sester a sloní skály. Není to přímo v New Plymouth, přesněji, je to dost mimo, hodinu autem severně od New Plymouth 😄. ale někam to vrazit musím. Chtěla jsem tam (zas) na východ slunce… co to znamenalo? vyjíždět fakt brzo a hl. dokopat Franklina z postele.

Dojeli jsme celkem na čas, ale nějak jsme blbě zabočili, takže jsme random zaparkovali, a šli směrem k pobřeží, abychom zjistili… že jsme blbě. Jo, asi nám mělo napovědět, že tato cesta není správná, když parkujem u něčího domu, přelézáme plot a jdem skoro kolem krav 😄.

Byla kosa jak prase! Ten vítr to samo umocňoval. Nebyla jsem schopna udělat víc jak jednu fotku, prsty jak rampouchy, ale jakmile vysvitlo sluníčko pomohlo to mega moc. Sedli jsme zpět do auta a kousek se posunuli, tentokrát už na správné místo, dokonce tam je i poměrně velké parkoviště a toalety 😄. Nicméně, nebyl odliv – pro vysvětlení ke skálám se dá dostat pěšky KDYŽ JE ODLIV 🤦‍♀️.

No a tak jsme si sedli do auta o kousek dál a dali si supr snídani, kterou jsem ještě doma chystala. Když už jsme byli pomalu na odchodu, zjistili jsme, že ten odliv už je, a že to možná i dáme! Franklin šel do vody, že to přebrodíme… já měla delší kalhoty, tak mi nabídl, že můžu na záda… To byl nápad omg! Lezl dál a dál, a já byla naštvanější a vyděšenější, že se do té vody vybulí! …já po něm řvala, on se smál, fakt jsem byla vytočená… chápejte ta voda by mi nevadila na sluníčku bylo fakt teplo ALE, co ten foťák, mobil a dron v batohu?!!! …No, naštěstí to dopadlo dobře… jinak bych vraždila 👿😆.

Krásně jsme si to tam prošli. Tři sestry v pozadí s Mt. Taranaki. Možnost zalétat si, kdy sestry z vrchu vypadají jako drobečci a tedy s překvapení zjistit opak. Jsem ráda, že jsem tedy i něco vyfotila a natočila a mohlo to být určo lepší, ale to, že jsme se tam vůbec stihli vydat dostatečně naplnilo mé nadšení 😊.

No a to byl z New Plymouth asi takový náš základ, který jsme stihli navštívit. Samo byla i procházka po pláži, to arboretum a až příliš hodně návštěv obchodů, za to jsem pak mohla péct a vařit všechna ta kokinka… a pak jsem jen šílela, že je Franklin jak kyselina 😄. Toto město má určo mnoho co dalšího nabídnout… ale tak TŘEBA někdy příště…

Když přišla doba odjezdu z New Plymouth, smála jsem se tomu, jak se změnilo prvotní Franklinovo tvrzení na toto: „Jsem rád, že jedem, už mám tady toho města dost“ 😅.