Prásknu to hned na začátku – Možná trochu zklamu, že jsme ve skutečné „ninja vesnici “ nebyly. Nicméně i Naruto vesnice se počítá a přísahám zbytek nadpisu je plně pravdivý 😅.
Měly jsme od Kuniko-san odjíždět po snídani (přesné časy si už nepamatuji, přestože nám je Kuniko předešlý den přesně nadiktovala).
Udělala nám zase královskou snídani a poté matchu s kokinkem jako tečku na závěr. Už oblečené, pomalu jednou nohou venku si Kuniko vzpomněla, že nám nezahrála ještě na Okarinu. Slíbila nám to včera večer, ale už bylo pozdě, tak nechtěla budit sousedy. Sliby se ale mají plnit, tak rychle hraje jak na Okarinu, tak klavír.
Vyhazuje nás na stanici Okubo a my se jen rychle loučíme, protože není, kde parkovat. Už teď nám chybí. Vůbec se nám nechce odjíždět 😢, ale věříme, že jednou přijedem zpět (nebo onsa snad do ČR? ❤️).
Cesta do ninja vesnice byla trochu mise 😅
Náš dnešní plán: Ninja vesnice!!! přesněji Naruto vesnice v parku Nijigen No Mori (Ničigen no Mori). Naruto je slavné anime (vycházející z mangy – co je manga a anime viz v tomto článku) – tak slavné, že i v reálu postavili vesnici (nebo spíš její část), chápete to? 😍. Součástí parku jsou i jiné postavy, včetně godzilly (věděli jste, že Japonci jsou Godzillou posedlí? já teda ne…).
Původně jsem si říkala, že za to prachy utrácet nebudu, ale Maruška byla pro tam jít, tak jsem koupila včera večer vstupenky na netu a jedem! (Vstupenka /dospělý 3300yen online = cca 530kč, já mazaně našla na netu vstupenku se slevou, Maruška měla pochybnosti, jestli bude platná, ale prošlo to 😈.
Ještě předtím, ale řeknu maličko o samotném anime Naruto v rozbalovací liště.
Manga / anime Naruto
Mangaka (ten co vytváří mangu) je Kishimoto Masashi. Manga vycházela 15 let (do roku 2014).
Upřímě, moc se mi líbí shrnutí děje, které je na stránkách konoha.cz, takže to tady jen zkopčím
Jde o příběh osiřelého chlapce Uzumaki Naruta, který se má (a chce) stát nindžou, ale aspoň ze začátku se zdá, že pro to nemá potřebné vlohy. Život mu ztrpčuje i démonický devítiocasý lišák, jejž má zapečetěného v těle a proto se ho lidé bojí a straní. Manga nás provází Narutovým dospíváním, během něhož sílí na těle i na duchu, získává si přátele a bojuje proti nepřátelům. Jako červená nit se Narutovým příběhem prolíná osudový vztah s Uchihou Sasukem – chlapcem, který je také osiřelý, a chce smrt svých rodičů pomstít. Touha po pomstě ho přivede na scestí, Sasuke opouští domovskou vesnici a propadá zlu. Naruto však neztrácí odhodlání Sasukeho přivést zpátky.
Myslím, že já miluji toto anime z několika důvodů: přivedlo mě to k anime a lásce k Japonsku celkově. Líbí se mi příběh, že se Naruto nikdy nevzdává (i když je to někdy na palici 😁). A taky miluji lišky, takže pokaždé když je Kyuubi na scéně prostě ❤️ (má i hezčí zobrazení, než na fotce, ale asi tak… 😁).
Btw, tento blog mi dává taky dost v tom, že třeba jsem teď zjistila, že byl jakýsi pilotní díl Naruta, který se ale totálně liší od celkového děje – má prakticky společného jen hlavního hrdinu… Takže jak vidíte, jsem faninka, ale ne tak šilená, abych věděla i tyto základní detaily 😅 (k přečtení zde).
Na Naruto mangu navazuje pak Boruto manga (původně nebyla psána Kishimotem). Jde o spin-off, kdy vidíme vývoj protagonistů z Naruta v dospělosti a jejich dětí.
Než nasednem do vlaku, Maruška jde do lékarny, chce sehnat kapky do očí, protože přes slzící oko nic nevidí. Já čekám u zavazadel a snažím se sílou myšlenky uzdravit své podivně stažené hrdlo a přivolat ztracený hlas.
Když Maruška přichází s nepořízenou a smířená, že uvidí jen napůl, jdeme na vlak. Vystupujem ve stanici Maiko. Hledáme úschovné skříňky, kde chceme zavazadla nechat ať je netaháme s sebou. Skříňky jsou ale jen malé velikosti a skoro obsazené, tak snad to tam narvem. Menší zádrhel nastane, když chceme platit. Maruška zjistí, že nemá peněženku!!! 😱 Prohledá všechno… asi ji nechala v té lékarně omg! 😱
Tak se „zase“ rozdělujem. Já hlídám zavazadla, celkem zmrzlá, v tom blbé průvanu zas vzívám léčící schopnost mého těla směrem ke krku a usilovně držím palce, ať Maruška peněženku najde (byla v té lékarně a nic se neztratilo – Japonsko . Už ani nedumám a po víc jak půl hodině čekání na stráži mi přichází zpráva „mám ji“ … to je oddych.
Pouštím se tedy zas do plánování a hledám spoj, jak se do vesnice dostanem, protože spojení je na palici, co se člověk dočte. Jede tam buď přímý bus nebo méně přímý, že pak musíme ještě půl h pěšky (čemuž bych se ráda vyhla, když je už skoro 12. Přece to ale nemůže být taková komplikace, je to přece hned vedle na ostrově Awaji (z toho ostrova pochází Satomi 😊).
Když Maruška dorazí, narvem věci do skříňky a běžíme hledat bus, má jet za chvíli. Ovšem! Jsme na opačné straně! Ptáme se tedy náhodně řidiče sedícího v busu na pauze. Ten se hned zvedá a jde s námi na druhou stranu stanice, protože sám přesně neví. Ukazuje nám „asi směr“ ale my bloudíme dál.
Na ostrov se musí přes ten velký most Akashi Kaikyo Oohashi, co jsem zmiňovala zde.
INFO Kdyby tam teda někdo mířil – zastávka je na mostě, tzn. musíte se dostat nahoru schodištěm (dle mého trochu zakrytého). Já zas totál na nervy – krom únavy a bolesti krku, jsem vytočená, že to není nijak označené a taky, že už je celkem pozdě a Maruška chudák za mnou zas vlaje a je určo psychicky (peněženka) i fyzicky (málo spánku) vyřízená.
No, když to konečně najdeme a přijede jakýsi bus, řidič mi na „Naruto – Nijigen no Mori“ odpovídá „ie“ (=ne). Tak bych chtěla jen upozornit, až takto pojedete neříkejte Naruto, protože asi slyšel, jen tu první část a myslel, že chceme jet na „Vodní víry – Naruto„, které jsou na jihu ostrova Awaji 😅.
Řidiče se ale na stejný směr ptá i další cizinec. Asi dotaz lépe formuloval a nasedá tedy do busu a my se připojujeme a kecáme. Zas vystoupíme jinde, než jsem myslela, ale popojdem jen kousek a nastupujem na další bus zadara, který nás zaveze do parku, pak už stačí jen najít ten správný vstup a jupí!
Naruto vesnice, konečně!
Vesnici jsme po nějakém bloudění v parku konečně našly. Park totiž má i jiné sekce (Nijigen No Mori znamená „dvou dimenzionální les“). Krom Naruto x Boruto vesnice najdeme i jiné atrakce jako př. Monster Hunter, Godzillu nebo Dragon Quest Island (netuším, co to je ale vypadá to jako barevná hovna 😅). Jako bonus jsme se mohly kochat podzimními barvami, což bylo fajn 😅. Pro info na každou atrakci se platí vstup zvlášť.
Když dorazíme do vesnice, je čas oběda a tak jdeme na „Ichiraku ramen“ (slavný Ramen v Narutovi)!!! 🤤 S plným břichem se pouštíme do „úkolů“. Ke vstupence totiž dostaneme 2 svitky, které je možné v Naruto vesnici splnit a pak dostat jakousi nálepku / kartičku s různými postavami ❤️.
Úkoly nejsou vůbec těžké – cíl 1. svitku: zachránit Naruta, což obnáší prolézání přes jakési překážky, tvoření pečetí. Druhý svitek mi přijde prakticky o kochání se postavami x), ale takto ve třech (klučina se k nám přidal) je to fakt sranda, takže si umím představit, že i s dětmi je to fajn zážitek. My si to hodně užily a po trochu stresujícím dopoledni je toto super kompenzace.
Samo se musíme i vyfotit s několika oblíbenými postavami. A to i samotným Narutem. Nechci skončit jen u „vážného“ postoje a musím tedy udělat žertíky (což by určo Naruto ocenil) – podrbat v na nose, udělat rohy, útok ze zadu… Maruška je „pohoršena“ a jen se chytá za hlavu 😅😅😅).
Odcházíme, když už je skoro tma, ještě se stavujeme na nějakou jakoby „sváču“ – půlíme si curry s hovězím „waygu“ (speciální kus hovězího), o kterém nám Satomi ták básní. Ale za ty prachy je to jen maličké sousto, tak to ani pořádně nepocítíme 😅.
Nastupujeme do busu, který je plný k prasknutí, ale jsme celkem v šoku, když si cestujicí v uličce vytáhnout sedátko a vzniká tak další řada 😅 – prostě využít každý prostor.
Vyzvedáváme zavazadla a všichni 3 postupujem do Osaky, a tam se loučíme. On jde na ubytko my na noční bus. Tedy, nejdřív hledáme něco k snědku a v supermarketu chytnem večerní slevu aspoň na salát, a pak se akorát naloďujem do busu.
Bus jede 22.40 a v 6 nás má vyhodit v Kanazawě, kde máme přestup, rptoože míříme do Takaoky, kde máme ubytko v Ryokanu!!! 💪. Do Kanazawy však opět dojedem zas dřív, než bylo dáno, tak čekáme aspoň do 9, protože check-in je ve 4, fakt se tam nemůžem ukázat v 7 ráno. Tak zas mrznem na zastávce. Já v buse vůbec nespala, jsem totál zmrzlá, vyřízená a skoro nemůžu mluvit. S pomocí GPT jsem se snažila v obchodě kombini najít bonbony podobným Hallskám (pomáhají na krk, jak já je miluji)… ale teda podělané GPT vůbec mi neporadilo správně – a tak jsem měla sladké bonbony 😅.
Zas snídáme bůhví jaké kombinace… jakesi maso s rýží a tofu k tomu 😅. A ještě nás tam osloví nějaká starší Japonka s hezkou angličtinou (což je podezřelé) a dá nám knihu, kokino a páreček 😅 – Maruška se bojí, že to je otrávené, ale koše prostě NIKDE nejsou, tak smůla.
Takaoka
Na naše ubytko v Takaoce dorazíme v 10h, jedná se tentokrát o Ryokan! O Ryokanech řeknu víc později.
Modlíme se, ať se stane zázrak a pokoj je ready, protože jediné, co si obě přejeme je spát. Bohužel velké prd – check-in ve 4. Jak jsme unavené, jedna z nás bez hlasu, druhá skoro bez zraku… máme tesknoucí náladu po naší obaachan, připadáme si nechtěnné 😅.
No nic… jdeme se tedy projít k „velkému Buddhovy“ který má být za rohem… a to doslova… takže tam jsme hned a moc času nezabijem… Nicméně aspoň se můžem náležitě pokochat. Co teď? Rozhodnem se namířit si to do parku, který je kousek vedle.
Než do parku dorazíme, jdeme přes most a vidíme neuvěřitelné množství volavek a kvakošů (ptáci, kdyby někdo nevěděl :)). A vyjímečně mám s sebou i delší sklo (=objektiv, který je na zvířata vhodnější). Únava nás hned opouští. Maruška je víc než pro se pozastavit. Ona zapisuje druhy a počet, já odhazuji batoh do křáku a plížím se ve snaze udělat aspoň nějakou fotečku 🥰. Jsme totál nadšené, ale po nějaké době tedy pkračujem do parku.
Z fotek jsem ale nadšena, volavka, kvakoš… ale kolik kvakošu!!! Jsem totál nadšená.
Park je krásný, stejně tak chrám a zase roztomilé děti v kimonech – zas se cítím blbě se zeptat, obzvlášť, když skoro nemám hlas. Maruška by zůstala déle, mě je ale kosa a začínám mít hlad, chci se hnout. Tak souhlasí a míříme do nějakého supermarketu za jídlem ve směru čtvrti Kanayamachi.
Čtvrť Kanayamachi
Odmítám se dívat furt na mapu, vím ale cca jakým směrem jít, tak se volně ztrácíme v propleteni uliček a kocháme se obyč budovami v Japonsku. Semtam narazíme na malý shrine nebo temple a jiné detaily, které jsou pro Japonsko symbolické (i nějaký napis „polka“ – vůně domoviny? :D).
Když přicházíme k mostu, krom typického hledání opeřenstva (ti co nemají vášeň pro přírodu prominou naše nekonečně kochání x)). Taky si fotíme sochy na mostě až dojdeme k nějakému malému parčíku, kde to hraje barvičkami a kam se i vracíme si dát oběd :).
Čtvrť Kanayamachi je známa díky historické atmosféře – ulice lemované tradičními dřevěnými domy (machiya) a jelikož byla centrem výroby bronzových odlitků už v období Edo (17. stol.) stále jsou zde zachované dílny, často otevřené pro veřejnost.
Koupily jsme si v supermarketu typicky natto a onigiri ale taky matcha zmrzku (co jiného na bolavý krk žejo? …a byla totál luxusní! 😀 Sedly jsme do nádherného podzimem vybarveného parčíku a pak se vydaly pomalů na naše vysněné ubytko. Cestou si ještě koupily další kokinka.
A taky viděly sochy zobrazující charaktery různých pohádek př. Brémští muzikantů, vlk a kůzlatka. GPT říká, že to je proto, že Brémy a Takaoka jsou partnerská města – nevím přesně, co to znamená, ale sochy jsou moc pěkné.
Princezny na jednu noc – alias ubytko v Ryokanu
Ryokan je tradiční japonské ubytování – může jít o luxusní hotely, ale i obyčejnější rodinné podniky. Mají tradiční japonský vzhled – tenké papírové stěny, postel v podobě rozkládací matrace futon. V jednom rohu pokoje je tokonoma, kam se dává svitek a ikebana (prakticky zdobená květina, ale stejně jak vše v japonsku je to celý koncept víc př. zde) nebo keramika. V pokoji je taky stoleček s židičkami (typické sezení na zemi x)).
My měly štěstí, že tam byl i čajový set s dobrým zeleným čajem a kokinkem. Koupelny jsou často sdílené s maličkým „onsenem“. Teď si ale uvědomuji, že vlastně toto jsme měly už u naší obaachan. Jde tedy zas o to, že se musíme nejdřív vydrbat, než se naložíme do teplé (horké) vany. Pro správnou atmosféru taky často dostanete „yukatu“ – tradiční oblečení.
Ryokany kvůli typickému stylu jsou dražším ubytováním, my jsme hledaly co nejlevnější a nejobyčejnější, ale mým požadavkem byla večeře a snídaně, protože jsem si aspoň jeden den chtěla připadat jak princezna, kdy je o nás pečováno 😅. (Pro představu toto nejlevnější co jsem našla vyšlo se snídaní i večeří pro obě cca 14000 yenů (cca 2230kč, což není moc, ale o představě, že jsme za noc většinou dávaly kolem 400-500kč /osoba – tak by se to prodražilo spát takhle každý den).
Jsme totál KO, ale nadšeně si dáváme čaj a kokinka a jdeme se ponořit do „onsenu“. První místnost je na vysvlečení a do koupelny se bere jen malý ručníček. Nevím, proč je tam váha, snaží se nam někdo něco naznačit? 😅 Omg ta voda je horká, motá se mi totál hlava už po 2 minutách. Musím chvíli sedět na okraji vany, abych se ochladila, což pomáhá a ještě se tak na pár minut ponořím zpět.
Totál rozehřáté jdeme zpět do pokoje a pak hurá na večeři. TO JE HOSTINA! Totálně boží všechno! Trapas už přesně nepamatuji detaily. Ale Miso polévka, totál úžasná tempura (tentokrát ne tak mastná), krabí kaše v krunýři kraba, něco se zelím. A i když jsme napráskané, dojídáme totálně všechno. Nenecháme ani zrníčko rýže a jíme ji jen se sojovkou 😅.
No, co budu povídat… bylo to suprové a trochu předběhnu do dalšího dne… i ta snídaně další den byla úžasná! (A ano, rýže plus sojovka situace se opakuje). Byly jsme z toho tak paff, že jsme si udělaly ne jen fotoseanci, ale taky jsem důležitě natočila video, trapas, ale co už, když je na světě, tak ho tu hodím😅.
Jsme totálně vyřízené (proto vypadám i tak jetě v té jukatě, tak se omlouvám :D), ale i tak koukáme na několik dílů Naruta, abychom se ještě víc japonsky naladily a jdem spát snad v 11 😴.
