Na Northland jsem měla jen pár dní… proč? Protože jsem se ještě nenaučila žít Novo-zélandským stylem… tedy furt se někam nehnat, ale zůstávám furt u zaběhlých kolejích – mít naplánovanou aspoň dobu, kterou chci danému místu věnovat.
Prakticky to znamenalo, že jsem se snažila vybrat pár dní, kdy mělo být hezky (alias poučení „předpověď počasí na Novém Zélandu nefunguje“, zatím do mé hlavy oficiálně ještě nedorazilo). Zároveň jsem tím chtěla využít čas, kdy jsem čekala na kartu z pojištění auta a na jakési řešení případu poškození mé káry.
Northland je region nacházející se severně od Aucklandu, vždy jsem si říkala, že to je malá část severního ostrova, ale když se na ní člověk podívá, zas tak prťavá není. Je to oblast, kde poprvé připluli Maorové, a hlavně, co mě tam láká nejvíc jsou prastaré stromy Kauri A VIDINA toho, že když je to severněji, určo tam bude tepleji! 😀
Co se týče času odjezdu, mám pocit, že se jedná o skoro stejný scénář, jako když jsme vyráželi do Coromandlu. Ne kecám, je to tak 5x horší! Ale na moji obranu! Je to i tím, že teprve v 9.00 mám pohovor do Whale watching společnosti v Kaikouře… na pozici „customer support“ – takže ne úplně vysněná pozice – zvedat telefony, vítat zákazníky apod., plus hledají někoho, kdo tam bude dlouho, takže prakticky celou dobu mého víza. Takže, když to nevyjde zas tak by mi to srdce netrhalo, ale říkám si, že by to mohl být začátek, jak se propracovat k pozici kterou chci. Nicméně… jsem nervózní jak něco… pohovor v aj (stále ne moje mega silná stránka), tím pádem je to dobrá výzva, jdu na to 💪… Některé otázky vůbec nechápu – proč? – protože nerozumím nebo protože jsou prostě jen na palici? (Třeba jako proč se mě ptají 2-3x na tu stejnou věc, jen v trochu jinak pozměněné otázce… jak jsem to poznala? protože mi to řekli. „Tahle otázka je prakticky stejná, jak ta předešlá / na tuhle otázku jsi odpověděla v předešlých otázkách, protože jsou stejné, ale stejně se zeptáme.“ A taky omg, co to je za otázku, jestli mi nevadí chodit s notebookem? …nebo zas misscomunication? … no co, jestli ano, určo jsem je aspoň pobavila).
No ale než pohovor proběhne, pak než vše napakuju do auta, rozloučím se apod. Jo a ještě nesmím zapomenout, že mi Matt pomáhá zbrousit kovovou tyč k mému super čuper stolu v autě. Protože prostě nechápeš, ale ta hloupá tyčka je tak vysoká, že stůl prakticky sahá po strop… no a NE! nemohli jsme to seřezat dřív, je prostě nejlepší nechat to na den odjezdu! (btw ta fotka je z dříve zmiňované garáže, která mi sloužila jako překážková dráha :D)
No, takže všechny tyto detaily způsobily, že odjíždím ve 12 a samo to není všechno, potřebuju natankovat a HLAVNĚ, potřebuji koupit magnet na mobil, abych ho dala na držák a měla tak navigaci. No jenže pošlete Terezu do obchodu něco koupit… plasty, další odpad, prachy 🤦. Takže to skončilo tak, že jsem navštívila jeden menší obchod, a málem tam omdlela z cen – skoro 40 dolarů za držák? já chci jen magnet!
Naštěstí mi zlatý prodavač poradil, ať jdu do K-martu (který je spolu s warehousem takový ten shop, kde člověk najde všechno od musli tyčinek po sedačku do obýváku), kde můžu koupit jen nejlevnější držák s magnetem a využít jen magnet). Samo blbě zajdu, protože obchod je na jiném místě, než google ukazuje (stačilo by zapnout mozek a uvědomit si, že jsem tam byla s Dianou asi 14 dní zpět).
No, takže po dalším hledání a nekonečném rozhodování, jupí vracím se do auta s magnetem na mobilu! Dávám si sváčo-oběd A… když chci vyrazit, moje auto mi zas něco hlásí OMG!!! Jakoby nestačilo, že autům totálně nerozumím, já hlavně neumím Japonsky! Jo, mám v plánu se to naučit, ale to chvíli prostě zabere! … Díky bohu, za moderní technologie, alias překladač pomocí fotky a kamaráda na drátě – takhle kontroluji s Matthiasem hladinu oleje v autě – ano předtím jsem to nedělala jsem prostě natvrdlá, že jsem to nevěděla. TAKŽE kdyby někdo nevěděl, jej to taková ta kovová tyčinka, která se musí očistit a olej musí být ve správném rozhraní mezi čárkami :D. A pokud má někdo obavu z toho, jak já tohle cestování zvládnu, můžem si podat ruce a já si jen říkám, že jestli mě tohle auto přežije, tak budu děkovat všem svatým, že mi (nebo tomu autu?) dali ty nervy.
Juchů vyrážím… tedy ještě jedna zastávka! V ČR jsem před odjezdem trochu bojovala s výběrem batohu, hledala jsem můj milovaný lowepro 300aw… no nebudu tady psát celou story, protože by to bylo skoro na nový blog, důležité je, že v ČR sice nebyl ALE na Zélandu je pořád v prodeji a teď si pro něj jedu. Jeden z mála vzácných okamžiků, kdy neřeším prachy. Vejdu suveréně do obchodu, prohlédnu, zkusím, zjistím, že velikostně sedí, jásám a kupuju! (kéž bych vždy byla tak rychlá v rozhodování)
Dělám fotku neuvěřitelné reality, že mám konečně batoh a vyrážím. K největší hrůze zjistím, že je 15.30!!! Jako vážně… no tak pojď Aucklande ukaž se, jak to s tebou je, co se týče zácpy ve špičce… „o 1h později“: no dobře vyhráls, je to příšerné, omg! …aspoň se můžu kochat silnicemi a chválit, že v tom dokážu řídit 🚗.
Jsem totál vyřízená… celkem náročný den – pohovor, balení, částečné loučení, NAKUPOVÁNÍ a řízení… Fakt nejlepší doba na to trčet v koloně, když mám cestu před sebou. Nakonec volím co nejbližší (a co nejlevnější camp – kousek od Warkworthu) na mé trase, ať nemusím řídit za tmy a asi po 2,5h dojíždím na místo, uskutečňuji kratičkou procházku, prakticky jen při západu slunce .
Je to celkem luxusní camp (však aby ne za ty prachy :D). Jídelna, herna, průlyzky, venkovní BBQ, no, teď je ale tma a kosa, tak si jdu sednou do kuchyně / jídelny, kde je i gauč, zapnu NB a sepisuji zážitky. Jsem nadšená, že tam je kuchyň, ale jsem příliš grogy na vaření, takže lovím, co mám v autě k snědku bez přípravy (ok, zaliju kuskus) a ukazuje se mé kulinářské umění 😄. Hlad furt je, tak to jdu raději zaspat, dobrou noc 😅.
