Tak jsem se konečně i já k vaření dostala

Haha tak to přišlo, jedno z mých oblíbených témat JÍDLO!!! Myslím, že tady na rozdíl od minulého příspěvku bude hodně fotek :D.

Přes den nějaký ten úklid, pokec a den je zas v čudu, letí to strašně rychle… ale dneska jsme si slíbili udělat pizzu! Konečně se taky dostávám k nějakému vaření / pečení… necítím se úplně sebevědomě v cizí kuchyni. Platí tu navíc milion pravidel. Upřímně se nedivím, že je Diana nakrklá, když to někdo nedodržuje, já si neumím představit mít furt někoho nového doma a říkat vše dokola. Jenže ta pravidla by měla být někde sepsaná, protože jinak je fakt zmatek a lidi jsou pak nejistí, jestli Dianu nenaštvali. S Editou jsme se snažily ta pravidla trochu  sepsat, bohužel ale, nedopsaly jsme vše. Já jsem se v tom časem naučila cca chodit a vždy nové „spolubydlící“ obeznámit, ale vaření byl jiný level. Snažila jsem se držet toho, že když je někde napsané „Diana“, raději nepoužívat. Na lince musí být vždy voda (přefiltrovaná) k dispozici – to v praxi znamenalo asi 6 nádob na lince + další skleněné flašky od Iana, zvané jako „well water“, tedy speciální voda, ne na vaření. Když si nejsi jistý se zbytky, raději se ptej – cibule může být na tinktury, něco může být do kompost, ale hlavně něco pro slepičky.

Navíc hodně jídla je organic (bio), řepka je zapovězené slovo, natož olej z ní, stejně jako ze slunečnic, dobrý je asi jen oliváč a kokosový tuk, což se bije s tím, co mám nastudované já, tak jsem už úplně hlupá.

Ale i přes všechna tahle pravidla by se pizza mohla dát zvládnout. Výhoda pizzy navíc tkví v tom, že přestože každému chutná něco jiného, každý si může na pizzu dát, co chce. Navíc nejnáročnějším strávníkem je Diana a ta si tam prý naháže co chce sama… to mě uklidňuje. Ostatní jí prý všechno (jen Mathias ne a ten si tam taky dá, co chce). Je to celkem týmová práce. Nejdřív prozkoumáme, co vše máme a předpřipravíme. Edita pak dává ingredience dohromady, já hnětu těsto a ostatní psychicky podporují :D. Musím říct, že pizzy se povedly a byly boží! Jsem ráda. Nejdříve od někoho vyvstala obava, že jich je hodně, ale nezbyl ani jeden kousek, asi to bylo i tím, že jsme udělali 2 těsta, takže mělo vzniknout nějakých 8 pizz, ale 1 celé těsto zabavila Diana, a opravdu si tam toho dala hodně, s tím, že těsto bylo vysoké jak plech a obsah na tom stejně tak. Díky tomu se její pizza podobala spíš chlebové hoře. My měli 4 pizzy a absolutně nebyl problém to sníst :D. Pizzy se tak chytly, že během mého pobytu jsme je dělali ještě několikrát :D.

Další den ráno se loučím se Stuartem, bude mi chybět, měli jsme ráno vždy fajné rozpravy.

Jak Matthias hned vstává, ptám se, jestli můžeme udělat tajemný „chocolate-ginger“. Vždy ho semtam někdo zmíní, a že to je prakticky zapovězený pokrm, protože je pro Andrewa. Já ochutnala jeden kousek, jak jsem na to jednou šťastnou náhodičkou narazila. Při přípravě ale zjišťuji, že to je vlastně jen sušený slazený zázvor obalený v čokoládě, omg, kdybych věděla dřív, že je tu někde zázvor, udělala bych to i sama, co už. Uděláme rovnou 2 plechy ať je do zásoby. Stejně to ale není moc pro nás, protože zázvor je bio organic bůhví co všechno ze speciálního obchodu a už ho moc nezbývá.

Důležité kuchtění přichází večer, respektive odpoledne. Zjišťuji, že nedorozumění v domluvě není jen z hlediska jazykové bariery, ale prostě to tam je :D. Dneska má přijít Satomi, protože mi slíbila Okonomyiaki (jak jsem ji básnila o japonské restauraci, co máme v Ostravě), ale myslela jsem, že dorazí až večer, ona taky. Diana ale myslela odpoledne – jako oběd, protože večer má přijít Ian na deskovky. Přišla i Sandra (svědkyně Diany) na dřívější oběd od Satomi, který tím pádem ale nebyl, no co dodat CHAOS 😀 – vše ale nakonec dopadne dobře. Okonomyiaki jsou spíš na večeři, a jsou boží a koukám jak lehké to je (základní um asi tkví v podobě dobré japonské mayonezy a jakési druhé máčky). Satomi vytvoří smajla na talíři a tím vykouzlí samo úsměv i mě na tváři. Když dojíme, Satomi vytahuje své boží hry a pak i Ian, je to super večer!

Co se dalšího vaření týče (nebo možná celkového chování jako Helpx), byla jsem ráda za Matthiase. Choval se nejen v kuchyni, ale všude v domě poměrně sebevědomě, a tak mi vysvětlil, jak to v této domácnosti funguje. Prostě být iniciativní sám a asi doufat, že člověk jedná správně (což se právě bije s tím, že když je zde milion pravidel, nejsem si jistá, jestli mezi nimi prokličkuji). Jednou ho pozoruji, jak dělá chleba, na to vlastně žádné pravidlo není, max to, že Andrew nemá moc rád nadýchaný chleba. No a příště ho už dělám nějak podle sebe a s výsledkem jsem spokojená.

Jednou, jak se vracíme pozdě, tak se iniciativně pouštím do dhalu, protože mi chybí luštěniny, které asi nejsou moc populární, což nechápu, ale poznala jsem to už na stáži, všichni milují těstoviny, rýži apod., ale všem taky moc chutná, tak jsem za to ráda.

Většinou je ale vaření týmová práce a já vždy ráda pomůžu (obzvlášť, když jde o jídlo :D). Někdy vaří Andrew svoje většinou masové speciály, jehněčí, často fish pie (prakticky ryba zapečená s bramborovou kaší, mňam), nebo špagety (tomu moc neholduju). A samozřejmě víno nesmí chybět, Andrew si dává záležet na výběru nej vín, které skladuje třeba rok – 2, aby je pak ve společnosti lidí z celého světa vypil.

Nebo vaří někdo z nás (od toho tam taky hl. máme být :D). Číňanka Dan Fang dostala za úkol uvařit shark fin melon (je to prakticky dýně, ale prý se používá jako náhražka polévky ze žraločích ploutví, tak jsem nadšená, že je náhražka a je to moc dobré).

Taky z mrazáku vytahuje čínské knedlíčky, které tak poprvé ochutnávám. Jindy zas vaříme s „choko“ – já to znám jako „labu“ a na Bali to byla jedna z nejlevnějších zelenin, ze které jsme tedy vařili často :).

Jindy zas asistuji Marie-Eve (Kanaďanka) u palačinek, které ale vyžadují asi 4 vejce, což mi přijde hodně a Dianě taky, ale nechává to být, jenže pak jde vidět, že není s tím úplně spokojená. Její slepice mají krizi a moc nenesou a vejce jsou na Zélandu opravdu drahá. Navíc těch palačinek ani moc nevzniklo, ale aspoň jsme je mohly ochutnat s domácím javorovým sirupem, který dovezla z Kanady.