Tauhara Retreat Center – náš nový domov asi na 2 týdny. Vlastně jsem pořádně nevěděla co to „retreat“ znamená, volně by se to dalo přeložit jako „místo na regeneraci / odpočinek“. V takovém krásném prostředí si jakousi regeneraci pro duši i tělo umím dobře představit, a to, i kdybych tam byla bez jakékoliv zrovna probíhající akce, v podobě př. jógy, meditace nebo právě Circle dance.
Já jsem se zde ale chtěla dostat právě v dobu, kdy jsem věděla, že se budu moct nějaké té akce zúčastnit, a to, i když přijedu jako woofer (=4h práce za ubytko a stravu). Dostala jsem se k tomu náhodou na jednom srazu s Čechy (jediný, na kterém jsem byla 😄), kde jsem potkala Matěje, ten mi řekl, že na tuto akci jede, a že si je jist, že jako woofer se budu moct zúčastnit.
Jen okrajově jsem předpokládala, co Circle dance bude obnášet = tancování v kruhu a zpěv manter a tak to taky bylo. A i když ostatní woofeři taky chtěli Circle dance zkusit, myslím, že z nás všech, jsem do toho byla nejvíc zainteresovaná já (alias, jak jsem happy za každou novou zkušenost 😄), a teda poměrně i Elsa.
Nicméně povinnosti jsem i tak musela splnit. Znamenalo to, uklízení pokojů, záchodů (kterých bylo v takovém centru požehnaně x)), a skoro jako bonus byla pomoc v kuchyni, ne jen proto, že miluji být v blízkosti jídla 😄, ale především proto, že tam bylo teplo… jinde jsem slušně mrzla 🥶.
No, a když bylo splněno, mohla jsem se zúčastnit některých z tanců.
Nečekala jsem, že nás tam bude tolik, cca kolem 50 lidí. Super byly společné obědy a večeře, většinou v podobě cca švédských stolů, kdy jsme měli možnost s ostatníma i pokecat. Každý den byl taky „tea time“, což ať žije britská kultura, neznamenalo jen čaj, ale prakticky i spoustu dobrot a já se musela držet abych se nepřejedla, protože ne moc dlouho nato se podával oběd.
Jídlo bylo prakticky jen vegetariánské / veganské, což Franklina moc nepotěšilo. Mě to chutnalo a celkem i vyhovovalo, ale přiznám se, že jsem se cítila, jako balón (takže… upřímně dalo zabrat, abych neupouštěla v přítomnosti ostatních – což v baráku plného lidí byl nadlidský výkon – sorry za tuto lidskou vložku 😅).
Jak tedy tance probíhaly?
Prakticky se stouplo do kruhu, vždy někdo ukázal kroky a předříkal slova, která se měla zpívat. Angličtinu bych v tomto brala jako nejvíc ok, když to bylo ale hebrejsky, arabsky nebo co já vím, jaké další jazyky… tak jsem to často fakt nepobírala a myslím, že častěji jsem spíš opakovala jakási slova, co jsem si říkala, že cca znějí podobně 😅. Často ta slova měla mít nějaký hluboký význam pro celosvětový mír apod. ☮️, tak jsem si říkala, že ta moje hatmatilka snad nemá opačný význam, abych ještě někoho nezaklela 🤐. Když jsem ale míjela ostatní „spolutanečníky“ a viděla, že nohy i jazyk se jim taky často zamotává, byla jsem v klidu, že nejsem jediná a snažila jsem se nechat jen unášet na vlně skupinové energie. Doprovodná hudba, kterou vždy někdo hrál na kytaru nebo buben dodávala fajnou atmošku.
Z pohledu pozorovatele by to někdo mohl opravdu vidět jako sektu hipíku chodících v kruhu a blábojících jakási slova, držící se za ruce, objímající se nebo upřeně se dívající do očí s úsměvem na tváři. Hypnotická atmosféra byla taky podpořena účastníky, kteří odpočívali na velkých polštářích podél místnosti 😴. Avšak upřímně, je to celkem jedno, když se od toho člověk odpoutá, nechá se unášet na vlně zpívající skupiny a prostě si to jen užije, je to fajn nová zkušenost (tu část koukání do očí jsem jse měla fakt ráda! Zas jsem si vzpomněla na kolegy z očního… schválně kolik lidí kouká jiným do očí a zaregistruje, jak rozdílné mohou oči i pohled být 👁️).
A když jsem se tedy vyprdla na to, co by si mnoho jiných lidí myslelo a prostě jsem se do toho „ponořila“, tak jsem si to opravdu užila. Nenašla jsem klid a mír ve své duši, alias asi jsem si z toho neodnesla tolik, jak jiní, kteří brečeli, smáli se (upřímně myslím, že někteří byli fakt teatrální a jen přehrávali… ale kdo ví…), ale i tak to byla fajn zkušenost a potkala jsem zas spoustu nových zajímavých lidí.
PS: Pořádně nevím, co si o tom myslel Franklin, chvílemi mi přišlo, že má z toho spíš srandu 😅 (první tanec mi přišlo, že je celkem naměkko, ale asi jsem jen zatím neuměla v něm tak dobře číst x)). Když jsme se o tom bavili, říkal, že mu to trošku připomínalo sektu. Nicméně, i když je rád, že to zkusil, nemá zas takovou potřebu se zúčastnit mnoha dalších tanců.
Přišel však na poslední tanec, který byl trošku „jedinečný“ v tom, že se většina lidí oblékla do bílých triček (předešlé tance byly bez dress-codu). Když mu Matěj nabídl bílé triko, přišel, ale zůstal jen chvíli, což byla výhoda pro mě, protože to tričko pak předal mě a já se tak mohla cítit ještě víc součást skupiny 😄.
