Mezi Mount Maunganui a naší cílovou destinací: Tauhara retreat centrum u Taupa nás dělilo ani ne 200km. Náš woofing v retreat centru měl začít ve čtvrtek odpolko, což nám dávalo 2 dny času. Tak to byla paráda, protože jsme si mohli dovolit i nějaké zastávky cestou. Byla jsem ale celkem grogy, a protože jsem nezapsala Franklina pod pojistku, nechtěla jsem ho nechat řídit, takže to bylo na mě. Rozhodli jsme se dojet do Rotorui, kde jsme tak strávili jen večer. Poslední dobou ale slyším plno zajímavého o tomto městě (především, co se týče Maorské kultury), tak mě trochu mrzí, že jsme nezůstali déle, ale třeba bude ještě příležitost 😊 🤞.
Zastavili jsme u stejnojmenného jezera Rotorua, které je 2. největší jezero na severním ostrově. Trochu se prošli, udělali pár fotek, ale já byla celkem zmrzlá a třeštila mě hlava (obávám se, že se v tomhle příspěvku budu o tom častěji zmiňovat 😐), proto jsme se po chvíli přesunuli do města. Jelikož Rotorua leží ve vulkanické zóně Taupa, přítomnost velké geotermální energie je očividná. Krom možnosti koupele v termálních lázních nebo horkém bahně, stačí projíždět městem a nejde si nevšimnout vodních ploch, ze kterých stoupá hustá pára. Zastavili jsme tak u některých z těchto ploch (úvaha o koupeli určo není na místě, krom plotu všude, i bublající voda naznačuje, že by to byla asi poslední koupel v životě x)). Kousek jsme se prošli, a pak se přesunuli do „vládních zahrad“ (Gouvernemnt Gardens).
Naneštěstí bylo už před setměním, tak jsme si to jen pomalu namířili do centra omrknout, kam bychom sedli na véču. Žertovali jsem, že by byla sranda narazit na Eda (ten klučina z hostelu, co byl milý, ale zmatenější ve svém rozhodování, než já 😄). Věděli jsme, že se přesunul do Rotorui, ale potkat jsme ho nepotkali, já bych ho celkem ráda viděla, ale s Franklinem by to bylo asi krapet trapné 😄. Když jsme vlezli do centra velký nápis „Eat streat“ ( omg proč tam je „streat“ a ne „street“ – dělají mi v te AJ ještě větší bordel, než jaký už tak v hlavě mám, i tka si to překládám jako =gastro ulice) označoval místo, jak by stvořené pro mě 😅, ale i tak jsme bloudili dál, až jsme skončili v jakési vietnamské restauraci. Dali jsme si Pho (=polévku) a byla moc dobrá, jen teda snesla bych i větší porci 😅. Je sranda koukat na fotky zpětně, obzvlášť, když některé krásně ukazují, že jsem nějak extra dobře nespala poslední noci (alias ať žijí váčky pod očima 🥴😄).
Pro nocleh jsme jeli asi půl h zpět, od města na sever, což se mi s únavou a tikající hlavou moc nechtělo… ale ta překrásná obloha a hvězdy na místě tento ne-komfort celkem napravily 🥰 ⭐.
Ráno jsme si šli projít turistickou trasu, která byla hned vedle a zjistili jsme, že na jejím druhém konci je oficiální kemp – víc aut a hezčí záchod i s umyvadlem (u našeho noclehu byl jen suchý záchod), no co aspoň jsme měli soukromí 😅.
Jednalo se o „Okere Falls Track“, hezký, pohodový krátký trek kolem řeky Okere. Je to asi dost turistický spot, protože krom příjemného treku, jsme narazili i na náš první swing (taková cool „lanovka“, kdy si to člověk frčí na laně skrz nějakou krásnou krajinu). Franklin byl celý nadržený na to vyrazit, já jsem řekla, že klidně počkám, ale já si nechávám tyhle aktivity až na „jížák“ (snad to vyjde x)). Zpětně se pak i dočítám, že je tam „nejvyšší komerčně sjízdný vodopád na raftech“ a v noci jsou v jeskyni prý i „glow worms“ (svítící červi). My tam ale byli ve dne a bohužel nic neviděli, ale i tak si to užili. Dočetli jsme se něco i o historii a celkem mě zaujalo, že v jeskyních se za 2. světové pravděpodobně schovávaly ženy s dětmi – těžko si představit, jak tam mohly žít.
Já jsem udělala Franklinovi takovou pěknou fotku a on mě na oplatku taky teda vyfotil se slovy, že vypadám jak Glum z pána prstenů 😆 🙈.
Řeka byla taky využívaná pro výrobu energie pomocí hydroelektrárny. Dnes je ale k vidění už jen turbína vytažená na pevninu jako památka a ukázka pro turisty.
Když jsme se dostatečně pokochali a následně posnídali, rozhodli jsme se pokračovat dál směr Taupo. Od Rotorui směrem k Taupo se to hemží horkými prameny a tedy i možností se okoupat (pro mě nejlákavější teda trochu se zahřát). Chtěli jsme ale využít přírodní prameny, které nejsou přímo ve městě a není tam tedy přehnaně turistů, ale taky je to v krásné panenské přírodě (a samo, snad zadara 😆). Krásné místo jsme našli, turisti teda byli 🙈, ale vychytali jsme celkem klidnou chvilku, takže jsme měli kus řeky pro sebe 🙏 😊. Ale teda cesta byla trnitá – tím myslím hlavně pro moje auto… omg tolik rygolů, to snad ani není možné, když jsme to viděla, říkala jsem si, že to je dělané snad jen pro koně. Myšlenku jsem ale hned zavrhla, když kolem nás jakoby nic profrčel mega teréňák a hned za ním trošku jiná sorta, ale skoro stejně rychle valil jakýsi žigulík, jehož majitel měl totálně na párku, že auto každou chvíli vydalo zvuk odírajícího se spodku. Mě to tak jedno nebylo, a tak jsme jeli rychlostí kroku a při každém naříkání auta jsem zamačkávala slzu (nebo ne moc hezké slovíčko 🙈 🤐). Po zaparkování jsme se museli jen přebrodit přes bahno a dostali jsme se k vodě 😊.
Teplota byla fajn, ale určo to nebylo na žádné dlouhé rochnění na jednom místě, tak jsme nesetrvali zas tak dlouhou. Po koupeli následuje večeře a postel 😄, tak jsme se tohoto plánu drželi. Přesunuli se do jakéhosi campu poblíž přehrady, a krátké zimní dny i tak moc neumožňují, tak prakticky jen večeře, a před vytuhnutím aspoň kousek supr dokumentu o skupině Wham! (taková ostuda, tolik hitů od nich znám – a když je znám já tak je to co říct – a ani jsem nevěděla, že existuje (existovala) skupina Wham).
Původní ranní plán bylo jít se projít, a pak pokračovat směr Taupo. Nakonec jsme ale jeli do Taupa rovnou a cestou se ještě zastavili u „Huka Falls“ – celkem slušně turistické místo, neumím si představit, jak to vypadá v létě. Ale musím říct, že ta masa vody, která protékala vodopádem byla fakt úchvatná (průměrně prý 160 metrů krychlových za sekundu – což je těžké si představit = prostě hodně 😄) .
Ještě jsem si i na toaletě musela udělat fotku cedulky, která byla návodem, jak správně používat záchodovou mísu… co dodat, jiný kraj, jiný mrav 😄🤷♀️.
Nicméně když jsme dorazili do Taupa, už jsem chtěla snídani, což ale nějakou dobu trvalo, protože jsme ještě chodili i po obchodech🤦… Po chvíli jsem ale už byla fakt hladová = protivná, tak jsme pomalu mířili z5 k autu, když jsme procházeli kolem McDonaldu. Tento byl ale „jedinečný, jako součást restaurace tam totiž bylo letadlo!(pro znalce Douglas DC-3).
Franklin hned byl nadšen a chtěl jít do letadla sednout a dát si něco k jídlu… co by ne, já taky… ale Mekáč? to není úplně můj styl, co bych jedla… natož na snídani… Samo být „cool“ zvítězilo a šli jsme koupit aspoň „hash brown“ – což všichni všude jedli, ale já to ještě neměla – je to malé, bramborové a smažené – podobné našemu bramboráku – ale samo náš bramborák je lepší 😄!
Musela jsem přidat obě fotky, protože výraz toho týpka za mnou stojí za to 😄. To je teda snídaně… můj žaludek mě miluje… na lačno jsem tolik oleje prostě nedala, tak to dorazil Franklin (upřímně pro mě celkem šok, když při googlení, na vás vyskočí „oblíbeným americkým snídaňovým pokrmem“ – to jako vážně???).
No co už… když jsem se dojedla čímsi v autě, pořád jsme měli hromadu času. A protože Tauhara Retreat Center nebyla přímo v Taupu, ale v „acacia Bay, rozhodli jsme se jít ještě na prochajdu kdesi v okolí. Protože ale moje bolest zad –> hlavy poslední dny celkem stoupala, otočili jsme to dřív a popojeli zpět sednout na břeh Taupa. Dali jsme si nějaké zbytky, jakože oběd. Ale furt mě honila mlsná, tak jsem se rozhodla dát si dezert, který mě naučila maminka v dětství a já to miluju 😅 – jogurt (zakysaná smetana ještě lepší) + hromada kakaa a trochu cukru 🤤 – samo jsem dala i Franklinovi a teda zásadní chyba – oblíbil si to tak moc, že od té doby vždy všechen jogurt i kakao zmizlo rychlostí blesku 😅.
Když jsme se pak vydali do Tauhary – retreat centra – byli jsme nadšení! krom toho, že to bylo v nádherném prostředí s výhledem na jezero, dostali jsme i vlastní buňku (ubytování) – což jsme nečekali tak to bylo mega milé překvapení. Dřez sice nefungoval, ALE měli jsme topení, které jsme mohli zapnout aspoň před spaním, boží ❤️🤗.
Krátce jsme se seznámili u večeře s ostatními a taky s režimem, jak to v Tauhaře pro woofing funguje, ale brzo jsme šli spát. Uhaaaa konečně v normální posteli po ani nevím, jak dlouhé době 🙏 ❤️.
